Tempo di vlak

Najdete v něm trampskou prózu i poezii, informace o trampské, folkové a country hudbě, o trampských kapelách, např. Falešná karta, Tempo di vlak, Sekvoj, Lístek a spoustě dalších, rubriky Z cancáku, Z lodního deníku, Historie westernu, Z cest, Tipy na vandr, Psavci na Trapsavci, Z historie Trapsavce, Historie trampských časopisů, Trampští umětelové, Přečetli jsme za vás, Fototriky, O houbách, Rady pro začínající trampy, Anketa, Slovo do pranice, Zvěsti, Reportáž, Rozhovor, V rytmu kolejnic, vtipy a dozvíte se i o spřátelených trampských časopisech, např. Puchejř a Oslavské boudy a o jejich výborné a obsáhlé ediční činnosti.

Pokud chceš objevit ve své schránce číslo CEST zdarma, stačí se ozvat na adr:
Mirek Zajac Duda, Nálepkovo nám. 939/9, Ostrava Poruba, 708 00,
tel: 596 926 437, 602 282 335, strasidlo@volny.cz

Nehledáme jednu jedinou za všech okolností a vždy správnou CESTU, ale CESTY sbíhající se, rozcházejí, dlouhé, krátké, zamračené i slunečné, pokaždé trochu jiné, ale vždy jdoucí za obzor, vždy zvoucí každého, kdo má chuť vyrazit. A třeba jen kousek CESTY, třeba
s námi a třeba jen vedle nás. Bude-li se vám tedy chtít, budou to naše společné CESTY. Tak dlouhé a tak hezké, jak to jen společně dokážeme.

Na to, aby se tohle vše podařilo, potřebujema VÁS - čtenáře. Dychtivé, věrné i občasné, nadšené i rozčilené, přemýšlející i bavící se, hlavně ne lhostejné.

Jedno můžeme slíbit dopředu. Nikdy se neuzavřeme do sebe - CESTY budou jak naše, tak i vaše. A každý nápad, radu i názor samozřejmě přivítáme.

Nejsme časopisem novým, máme na co navazovat. CESTY teď k VÁM chtějí přikročit blíž a otevřít se co nejširšímu okruhu čtenářů.

Belmondo

Tak se nám zdá, jak ten čas běží a běží, že máme tolik povinností, práce a zařizování, že víc nic nestihneme. Ano, zestárli jsme, zakládáme rodiny, pociťujeme tvrdou pěst pána Země - peněz a ať chceme či nechceme, podléháme mu. Ale přece se nenecháme pokořit - kde je ten náš názor na svět obsažený v toulání, skromnost pod plachtami z celt, vnímavost pod nebesy větví stromů, vzrušení chvíle a myšlenky při pohledu do plamenů, to naplnění, které nás vždy táhlo zpět. Jakoby se to vše někam ztrácelo. Anebo to vše byla jen hra, koníček, který omrzel, jako sbírání obalů od čokolády? ...

Luck

Každý z vás se už určitě setkal s příjemným mrazením v zádech, když se podíval jinam než na chodník a viděl, že nebe je opravdu modré a ty hory vzadu jsou dneska zvlášť pěkně vidět. Každý z vás už určitě kdesi čekal na svého kamaráda a říkal si, co vlastně budu dělat sám, když nepřijde. Nakonec stejně přišel a bylo zase všechno v pořádku. Nikdo z vás nemusí být pravověrný tramp, aby měl pěkný vztah k přírodě a měl rád své blízké.

Trampové ve svém vytvořeném světě mají však tyto pocity umocněné a někteří dokonce mají potřebu svěřit se ostatním. Proto si zapisují zážitky z cest, příběhy prožité i vymyšlené, píšou básně, skládají písně. Trampské časopisy jsou potom jedna z mála možností, jak seznámit veřejnost s těmito kolikrát opravdu hodnotnými dílky. Zde máte možnost chvíli zapomenout na každodenní realitu a začíst se do všech těch příběhů v časopise Cesty.

Bruml, Tempo di vlak

Je jich spousta a vždy tě někam dovedou. Buď do neznáma, kde končí slepě, postupně ztraceny v divočině, nebo tam, kde většinou dojít nechceš - do civilizace.

Našel jsi spoustu těch, které miluješ, i když víš, že tě vždy stojí velké úsilí a na každém kroku na tebe číhá nebezpečí.

Spoustu z nich projdeš jen proto, abys je měl už za sebou a těšíš se na ty své, které kolikrát ani neznáš, ale víš, že vedou tam, kde se tvé srdce dokáže otevřít.

Každá z nich má jinou tvář.

Jedna zní hloubavým šustěním spadaného listí, druhá vtíravě šumí v uších tak dlouho, dokud z koryta potoka nesejdeš, třetí měkce chřupe na koberci ze starého jehličí a čtvrtá temně buší při každém kroku na skalnatém podloží.

Pátá jen krátce otevírá svá vrátka ve vzrostlém borůvčí a šestá, ta sněhová, nechává tvou stopu daleko za tebou, se smyslem pro zachování hodnot.

Sedmá je příliš ješitná a ve sněhové vánici ničí veškerou snahu zanechat tady důkaz o tvém postupu.

Osmá před tebou skloní pokorné stébla trávy a devátá nevšímavě nechává na betonovém povrchu tvůj postup beze stop.

Jediná desátá je ta, která se ti zavděčí a tvou stopu zanechává navždy zřetelně znatelnou. Vede tvým srdcem, kde se důkaz o tvém postupu pečlivě zapíše a tam už zůstane.

Ať už šlapeš cestou, která je jakákoliv, její nesmazatelné přátelství se v tobě usídlí a nedá ti pokoj, dokud s ní znova nevyjdeš na rande.

V životě trempa zní neustálé volání. Neumlčíš jej žádným roubíkem a nijakou lstí, musíš jej jedině uspokojit.

Eiffel

Kterak se točí deska (Pavel Zajíc - psáno pro Cesty)

Jak se točí taková deska? Nejdřív se musí začít administrativou. To znamená sejít se, nejlépe v hospodě, protože všechno důležité v tomto státě se odehrává v této instituci a tam se ujistit, že a) kapela chce natočit desku a b) vydavatel je ochoten natočení a vydání zrealizovat. To je základ a to se také přesně stalo v ostravské restauraci „ U tanku“ ( nebo jak se jmenuje), kde došlo k historickému setkání Tempů diů vlaků za muzikanty a Zajíců, coby zástupců vydavatele při příležitosti Nezmarského koncertu na Tónech cest.

Tempové se sice zprvu trochu báli, ale po pár kořalkách jsem jim vysvětlil, že u zubaře je to horší než ve studiu a tak mi naivně uvěřili.(musím přiznat, že jsem trochu kecal, ve studiu i u zubaře je to stejný, akorát ve studiu to utrpení trvá dýl a sleduje vás přitom víc lidí) Ale dost jsem stál o to, aby tahle deska vznikla a tak jsem je nakonec přesvědčil. Výsledkem bylo, že se Bruml, Cowboy, Jirka a Zajíc se Zajacem sešli v nahrávacím studiu Honzy Friedla ve Vyšším Brodě. Vyšší Brod je obydlená zatáčka v jižním cípu jižních čech, vodáckému národu poměrně známá.

Muzikanty jsem znal z nejrůznějších festivalových scén a tak jsem věděl, že případná ztráta sebevědomí při poslechu prvních kontrolních nahrávek bude pouze přechodná. Chlapci byli sice zprvu poněkud nejistí, ale když jsme je na závěr prvního natáčecího dne vzali s Honzou Friedlem za Miki Ryvolou na Fort Hazzard, nejistota z nich rychle spadla a hráli jak o život do přiměřených ranních hodin.

Když byly základy natočené, přijely Viki s Ájou a začalo se zpívat, tak na Hazzardu nabyté sebevědomí zase poněkud ustoupilo do pozadí,ale to je jev, nevyhýbající se žádnému souboru, který znám. Vinu na tom má zlomyslné nahrávací zařízení, které vše zaznamenává s nechutnou přesností a kdo někdy slyšel svůj vokální part, vytažený z vokálu samostatně, ví o čem mluvím. Po jednom takovém „ trestném poslechu“ nastala dlouho očekávaná chvíle, kdy všichni mlčeli, koukali do podlahy a Cowboy seděl v koutě, drobnými obláčky mu unikala pára z uší a v očích se mu zrcadlilo skálopevné rozhodnutí kapelu rozpustit.

Ale skepse netrvala dlouho, všichni byli příjemně překvapeni, že se ráno venku rozednilo, ta písnička, se kterou jsme večer nemohli hnout se dopoledne nazpívala napoprvé a už jsme věděli, že to dobře dopadne.

Jinak se Tempové chovali vzorně, neprali se když to někdo zkazil, neodmlouvali, když jsme jim dávali své cenné rady, na procházkách do okolí studia se nerozbíhali a nikdo se v noci neodkopával. Nakonec přišli sami na to, že naše „ mučení“ je jim docela příjemné a za týden si na něj vytvořili takovou závislost, že když byla deska hotová, ani se jim nechtělo domů a obě drsné trampky, ano, i slzu zamáčkly. To se ještě nikomu u zubaře nestalo.

Uběhlo pár měsíců, desku už asi mnozí z vás máte ve své sbírce klenotů a tak můžete posoudit, jak se všichni svého nelehkého úkolu, vytýčeného v ostravské restauraci „ U tanku“ (nebo jak se jmenuje), zhostili. Já jsem rád, že jsem mohl svou troškou přispět k jejímu vzniku a teď už je jenom na vás, kdy po Tempu di vlak budete chtít pokračování. Oni na to totiž mají.

Pavel Zajíc